Fashion Jana Janata

MÓDNÍ BIBLE MÁ NOVÉHO ŠÉFREDAKTORA, A JE TO MUŽ!

Po 25-letech v čele Britského Vogue svou pozici opouští Alexandra Shulman. Od 1.srpna ji již oficiálně nahradil Edward Enninful, který se tak stál prvním mužem na pozici šéfredaktora „Módní Bible“.

Poslední dobou Vogue začal sklízet velkou kritiku (nejen) veřejnosti pro “nedostatek rozmanitosti”. Na jednu stranu se snaží držet svých již “zajetých standardů”, ale přiznejme si to – v dnešní době, kdy raketovou rychlostí stoupá popularita plus size modelek a hidžábů na přehlídkových molech, je potřeba s tím “asi něco dělat”.

 

 

Edward Enninful, který se stal již v 18ti letech móním redaktrorem magazínu i-D přinesl “nový nádech” celé industrii; taktéž byl zodpovědný za speciální Black vydání pro Vogue Italia v červenci 2008 (ne, že by podle mě vydání nějak markantně změnilo celou situaci – modelky tmavé pleti jsou stále méně často viděny na přehlídkových molech i na přebalech časopisů; ale rozhodně to rozpoutalo alespoň “nějaký” dialog a alespoň minimálně “pošťouchlo klasické “bílo-západní” standarty krásy).
Jak už to většinou při nástupu nového šéfredaktora bývá – Enninful nastupuje společně s “novým týmem” – ten sice není úplně “čerstvý” (vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. “posh girls” módní industrie), ale zato díky “hlasitým” jménům jako Steve McQueen, Kate Moss a Naomi Campbell vytvoří nové, silné jádro, které si své nové vize dokáže obhájit!

Vogue čeká období velkých změn, jelikož “nová doba” sebou nenese jenom přetvoření “ideálu krásy”, ale i samotné filosofie “Módní bible”. Bývalé redaktorky se nejednou zmiňovali o tom, že byť vztah mezi investory a časopisem je stěžejní, během posledních několika let dostává časopis své čtenáře do jakéhosi stavu “otupění”, kdy je doslova NUTÍ si kupovat další kalhoty, další boty, další kabelky, a to i když je vůbec nepotřebují (toto sdělení Lucindy Chambers – nyní již bývalé módní redaktorky britského Vogue, bylo publikováno, posléze staženo a následně opět publikováno na Vestoji).

I dle mého názoru je móda celkově “přehlcená” oblečením – skoro nepřetržitě se ve světě pořádají Fashion Weeky (které se za chvíli promění v Fashion MonthS), a množství kolekcí, produkovaných během roku je tak obrovské, že ani “fashionisté” nejsou schopni vynosit všchny “novinky”.

Parodoxní je, že v době, kdy Shulman nastoupila do Vogue před 25 lety, spoustu lidí minimálně pozvedlo obočí a klepali si na čelo! Neměla dostatek zkušeností (předtím pracovala “jen” 2 roky v GQ), ani správnou vizáž. Sklidila dost ošklivou kritiku od New York Times, kde jí dost jasně dali najevo, že by si měla připomenout, jak zacházet s kartáčem na vlasy, a to, že “tvář” tak prestižního časopisu by si sakra měla rozmyslet, co si brát na sebe …

Na jejím kontě se však za celou dobu působnosti nasbíralo mnoho “ikonických” momentů, jako například v roce 1997 – kdy byla na minimalistické obálce říjnového čísla Princezna Diana v červených šatech (také velmi známá foforgafie Francouze Patricka Demarcheliera) – která byla vyhlášena nejlepší obálkou za celou existenci časopisu, nebo “Millennium Issue” (1990), kdy se prodal rekodrní výtisk časopisů (přes 240 tisíc), a také “Gold Issue” se siluetou Kate Moss z roku 2000, které se do historie magazínu zapsalo také jako jedno z “Nej”.
Shulman nikdy nepublikovala články, ani jinou “reklamu” na diety a plastickou chirurgii, jelikož nechtěla “diktovat”, jak má žena vypadat.

 

Článek pro Vás napsala Olga Egler 🙂

 

 

NAPIŠTE KOMENTÁŘ