Fashion Jana Janata Life

Vše je jen v hlavě…

Poslední dny se docela dost často zamýšlím nad vlastním životem.

Jak jsem ho vedla dříve a veda teď, někdy jsou dny kdy si říkám, jak jsem mohla dříve žít a dělat tohle??? Protože to byl prostě vývoj.Začnu ale hezky od začátku.

Jako malá holka jsem dost cvičila, přišla škola a já začala běhat závodně 1500m

Nedokázala jsem si představit den bez běhu, bez toho aniž bych nazula boty a překročila práh domu.

Pak přišla ale další škola a tam se běh omezil na třikrát do týdne a i to byl úspěch, když to vyšlo.

Nakonec jsem přestala běhat úplně, začala práce za barem a já 10let dělala noční směny, tam jsem se naběhala až až. Moje tělo se pomalu ale jistě měnilo. Začala mě bolet záda, a celkově jsem byla víc a víc unavená. Samozřejmě také věkem, ne jen mou leností.

Když jsem s prací za barem sekla, dala jsem si roční pauzu a po pár měsících jsem to najednou viděla. Zadek byl jako placka a břicho jako v 5měsíci. Vážně vypadala jsem hůř jak mé kamarádky po porodu.

Jsem býk, nikdy jsem na to nevěřila ale na mě to vážně sedí. Tvrdohlavá ale zase když se do něčeho zakousnu, jdu do toho na plno.

Takže jsem se naštvala, sama na sebe a nazula běžecké boty. Ze začátku pomalu a z lehka, následoval po pár měsících běh do kopce, na Petřín.. Ano zhubla jsem, ale stále jsem nebyla spokojená a chtěla jsem víc.

Hledala jsem něco víc, přišla jóga a  pilates. Ale tohle jsem nebyla prostě já, úotřebovala jsem víc.

No a nakonec  fitko, po prvním tréninku kdy jsem doma umírala bolestí a netušila jsem že něco může tak bolet, vždyť při cvičení jsem se cítila skvěle, jsem věděla že tohle je ono.

Je to přesně dva roky co chodím pravidelně, cca 5krát v týdnu trénuji. a MILUJI TO…Pamatuji si jak mi mamča asi po měsíci, když viděla jak jsem nadšená řekla, stejně přijdeš za pár měsíců že jdeš na nějaké závody.

No a je to tady, k fitku jsem přidala cross fit, který mě zase posouvá dál a dál. A dneska mi trenér řekl, jestli s ním nechci na jaře na Gladiator Race.. 7km a k tomu 40překážek,šplhá se, nosíte věci z místa na místo atd. Bude to masakr, to vím už teď..Chci Vám ale ukázat,že když si něco my ženy dáme za cíl, jde to….Klidně se budu plazit bahnem jen abych překonala sama sebe. A dodala sílu Vám ostatním. Nejdete někdo do toho s náma?? Čím víc nás bude tím lépe, budeme si společně pomáhat.

 

PS: Trenér mi pokaždé říká, když už nemůžu…všechno je to jen v hlavě!!! A začínám zjištóvat že je to opravdu tak

 

 

NAPIŠTE KOMENTÁŘ