Fashion Jane Bond

Snaha se počítá

Dříve jsem psala dva články týdně a teď jsem ráda, když sednu a rozvinu v momentu spícího mimina a absenci Kikiny nějakou myšlenku do podoby zajímavýho textu… no ale babo raď o čem psát, že jo…

Takže jedeme zase jednu ze života. Aneb snaha se počítá.

Je spousta věcí co mi stále nejde. Mozek je gumovej, ač vypadam zdravě. Já vim, že to furt opakuju, ale je to tak. Samotný mi to moc nedochází, ale ono mi vlastně šlo i o život a Káje taky. Ačkoliv se mnou to vypadalo asi hůř. Pomalu dostávám z lidí co za mnou byli na návštěvě, že u mě byli víckrát a že se bavili s doktorama a fakt nikdo nevěděl co mi je. Poměrně dlouho, než se infekce rozlezla v mozku a udělala mi tam hokej. Ne, že by mi vadilo bejt vymletá jako hokejista, nutno podotknout, že aspoň ty love bych mohla mít, když jsem tak blbá…. no, 1-0 pro hokejistu 😀

No, rozhodně se občas dost snažim chytat se v kuchyni. Aktuálně jsem schopna posrat i čaj a kafe. Musim se dost soustředit na to co dělam. No a naposled to bylo rizoto. Uplně jsem to viděla. Tu fantazii s brokolicí, zahuštěný smetanou a do toho masíčko krůtí.

1. Když jsem při večeři Kikinu nutila jíst aspoň to maso a už mě braly šlaky, ochutnala jsem ho taky. Zjistila jsem, že se nedá žrát. Kam se hrabe špatně udělaná roštěnka, kterou přemýláte půl hodiny v hubě a stejně to nejde rozkousat.

2.Rejže byla rozvařená na téměř kaši.

3. Brokolice v ní byla naopak tvrdá, že by se daly tak trochu lámat zoubky. No nic řikala jsem si že to je jako raw a křupe to.

4. S tou smetanou jsem to celý ještě víc podělala. Z vidiny famózního rizika se stala kejda rejžovýho těsta s brokolicí a vařenym masem, který jsem smažila na začátku. Nevim jak se stalo, že bylo nakone uvařený.

Nutno uznat, že manžel přivezl výbornej parmazán ze Švýcarska. Ten byl na celym jídle to nejlepší. Nejedla to ani malá Kája. Snaha se však počítá a asi budu žrát do konce života čínu a pizzu. To je v našem okolí totiž nejblíž. A děti vyrostou na kaši z pytlíku. Naprosto jsem jako matka kulinářka pohořela a hořim stále. A to jsem uměla fakt dobře vařit. No nic no. Aspo`ň nemáme tolik špinavýho nádobí.

Takový hořko/kyselý ten článek ze života co? Tak já to obveselim a napíšu něco o hadrech zase. Fotila mě Janička a byly jsme na prodejním bazárku Alenky ze Školy Stylu. Strašně fajn baba. Teda baba jako ženská, ne bába. Rozumíme si, že jo… 🙂

V poslední době vůbec se setkávám s moc fajn lidma a dokonce i ti co mi tak fajn nepřišli, jsou najednou milí a zdravíme se a i se zakecáme. Ono asi musíte skoro umřít, aby se s váma lidi začali bavit nebo co :)))

P.S. Doma to nezkoušejte. Je to vabank…

Mějte se fajn a dík za každej koment a asi i to, že vlastně jdete tu uzdravovací cestu se mnou… pomáhá to.

A teda po půl roce na blogu první outfit 🙂 Uvidíme jak to pujde, snad brzy bude další. Ačkoliv to venku vypadá, že do března budu chodit ve spacáku a sněhulích 😀 což neni moc fashion. Ale sorry jako… V roztrhaných džínách mě zebou kolena, který při pseudo dřepu ne a ne přestat bolet (joooo po 30ti to prej zacne bolet vic) a odhaleny kotniky prenecham specialistum, ktery se vyzivaj v zanetech mocovych cest, ledvin a podobnych legrackach. JA uz jsem na tyhle kraviny moc….. (nabizi se vice variant) ale reknu rozumna. Nemocna uz jsem byla dost, teda letos urcite 🙂

Peace

Kabat i kalhoty jsou z Chodova z obchodu French Connection

Kabelka Ralph Lauren je z Beltissimo, stejne tak popruh na kabelku. Ten je Longchamp z Beltissima. WEB najdete TADY

Svetr mam z Jane Bond special

Brejle Versace

Naramek na ruce, ve ktere drzim kabelku je Swarovski

A boty mi pujcila Janicka, ktera me fotila. Ty moje se totiz k outfitu nehodily :))) Blogerka proste…

A kdybyste meli zajem o skvelou sexy fotku v pohybu, vlajici rozhozeny vlasy, krasnej americkej usmev a tak… pravdepodobne dopadnete takhle…

Diky cau a preju hezky den 🙂 Joooo a piste mi nejakou zpetnou vazbu v komentarich. Jsem na matersky/rodicovsky, nebo jak se tomu rika. Proste doma s ditetem a nudim se v momentech kdy nespim :)))

Comments (8)

  • :D:D:D:D si skvelá !! mala som njejakú vnútornú potrebu ti to napísať 😀

    Viki Ceglédyová

    Odpovědět
    • Tak to je ale hezka vnitrni potreba :)))
      Dekuju 🙂

      Odpovědět
  • Já jsme tak strašně ráda, že už zase píšeš články a přidáváš outfity <3

    Odpovědět
    • Jeeeee dekuju 🙂

      No spis se tak nejak trosku snazim no… uvidime. tlacit to moc nemuzu

      Odpovědět
  • A já jsem ráda, že mi tě osud takhle pěkně objevil a strčil do života! Jsi největjší hrdinka, bojovnice a nad to všechno tak zábavná, že tebe člověk nemůže nezbožňovat! Xoxo, bába Alena :))))

    Odpovědět
    • Hahahaaaaaa díky babi :))) mami….emmmm Alenko :))) me stve ze se nezname dyl, s tebou me bavi svet zeno :)))

      Odpovědět
  • Zase jsi pobavila i když ono to vlastně tak vtipné není. Každopádně, jsem ráda, že jsi živá a už snad relativně zdravá a bude jen a jen líp! Vaření zdar 😀 Víš co, proč by tu jinak bylo tolik skvělých rastaurací jinak?

    Odpovědět
    • To je pravda. Nase rodina zije na oresnidavkach, hotovkach, instantni kasi a aplikaci dame jidlo. Asi je realne oslovim ze jim delam reklamu :))))

      Odpovědět

NAPIŠTE KOMENTÁŘ