• boty - adidas
  • kabelka - Coccinelle
  • sukně - HM
  • mikina - HM
  • bunda - Zara
  • brýle - Michael Kors
Fashion Jane Bond Life

Můj sen…

JE to zase jeden z těch večerů, kdy mám otevřenej počítač a říkám si o čem vlastně psát.

Někdy už to cucám z paty a napíšu sled aktuálních myšlenek bez velký hodnoty. Jakože to dělám v poslední době dost často, protože už jedu na záložní zdroje. Poslední měsíc těhotenství je asi ten nejtěžší. Ačkoliv by se u mě dalo dost polemizovat a kdyby mi někdo řekl jak to bude probíhat ještě předtím než bych měla bejby v děloze, asi poděkuju a řeknu ne ne nashledanou.

V každém případě už se těším až budu mít za sebou všechno to negativní, co mě sráželo od října dost na kolena. Zvracení, nevolnosti, omdlévání, únik moči, pachy, další zvracení, nechutenství, dehydratace, pigmentový skvrny, neschopnost dát dohromady souvětí a vyjádřit myšlenky slovy, nevyspání, extrémní únava, noční čůrání, nemoce, virózy, bolesti zad, bolesti esíček při spaní, křeče, bolesti kyčlí a kolenou při chůzi, další omdlévání, poslíčci, tvrdý břicho, cukrovka, vysoký tlak, kapačky, odběry, vyšetření, pálení žáhy při pozření čehokoliv, natelký nohy, opuchlý ruce, nemožnost chodit, sednout si sama bez pomoci, zvednout se, hormony, depka atd atd. Jsou famózní těhotenství plný pozitiv, no a pak ty drsnější verze, kdy si člověk samozřejmě ještě pořád řiká, buď ráda, že se to vůbec povedlo, může být hůř….

Paradoxně mi někdo říkal, že každý těhotenství je jiný a já tomu nevěřila. Ale je to tak. S Kristýnkou to bylo super. Nebylo mi skoro nic, naopak si teď vybírám pěkný legrácky.

Tak jako tak je to vyčerpávající a ač bych byla pro variantu třetího prcka, tak po týhle zkušenosti už to vážně nedám. Sice jsem po prvním porodu řikala, že už to nikdy nechci zažít a nikdy už děti nechci, ale… A je až s obdivem co tělo vydrží, zvládne a podstoupí…

Takže si tak sama sedím ve 3 ráno kuchyni a uvažuju jak to uděláme u nás doma. U nás doma v podnájmu …

A celý mě to začíná zase od začátku štvát… ráda bych hnízdila, ale investovat do toho kde jsme teď a není to naše je zbytečnost. O to víc, když vím, že nám to z nájmu nikdo neodečte. Pak se zase proberu a říkám si, že to je jedno a když si vzpomenu v čem jsem vyrůstala já s bratrem, tak jsem hned v cajku. Ale ten rodičovskej pocit, jak bych byla ráda, aby to tu bylo hezčí a aby děti měli jednou svůj pokojík… tomu se prostě neubránim. Jít jinam je na druhou stranu blbost, nájem by nám stoupnul o polovinu určitě, možná i víc. A to už je moc. Takže se motám ve svym myšlenkovym kruhu a říkám si jak se z toho vymotat 🙂 a nic mě nenapadá. Pořídit byt v našem okolí je na hypotéku, kterou bysme ani nikdy nedostali. A možná bysme za to pořídili někde na venkově dva domy :))) je to stejně celý postavený na hlavu. Už dlouho si řikam, že by bylo nejlepší někam vypadnout, někam jinam než být v ČR. Ano, je to tu fajn, máme se tu dobře, ale ten systém a politická nálada včetně lidí mi někdy značně nevyhovuje.

Můj sen je vypadnout někam do tepla, někam kde jsou lidi v globálu šťastnější ač nemají nic. A tak si jen užívat života, těch našich caparťat. Sluníčka, tropickýho deště, moře. Nomádit a kašlat na ten zrychlenej svět tady. Jestli je něco můj sen, tak tohle. Klid a čas. Protože ho máme v životě málo a utíká až moc rychle.

 A jaký jsou vaše sny? 🙂

 

Comments (6)

  • Jani, pořád říkáš, jak nedáš dohromady větu. A tady v tom článku je tolik pravdy a je vlastně tak strašně výstížnej a k zamyšlení, až to bolí.
    Hodně štěstí, kočko :-*

    Odpovědět
    • Fakt? Tak to jsem ráda. Kolikrát už si říkám jestli mi ještě pořád jde vyjádřit myšlenka slovy…
      Děkuju Adélko 🙂

      Odpovědět
  • Krasne napisane, tiez mam mesiac pred porodom cakame nasho prveho prcka
    A sen o vlastnom hniezde zdielam tiez akurat ze uz nie v rodnej zemi odvahu odist sme nasli uz pred 3 rokmi a musim povedat, ze aj ked zaciatky neboli jednoduche dobre sme urobili…
    Drzim palce pri plneni snov a tesim sa na dalsi clanok
    Nicolette

    Odpovědět
    • Jééé první bejbinko 🙂
      Je to hrozný, ale Kristýnku už si jako miminko nepamatuju. Jsou to jen necelý 4 roky a ten čas utekl jak voda. Taky mám strach z nových začátků, člověk přeci jen v nějakém věku si zvykne na nějaký standart, no a ten se blbě opouští. Druhá strana je, že manžel je z emigrantský rodiny, sice ohromně drží pospolu, ale jsou po celém světě a defakto se nevidí. Můžu se zeptat, kde jste?
      Tím, že máme Kristýnku, tak spíš už přemýšlím, školka, škola, naše práce…. Ač člověk by dělal defakto cokoliv… 🙂
      Držím palce a děkuju 🙂

      Odpovědět
  • Hezky jsi vystihla mé myšlenky o bydlení. A dík za inspiraci ohledně oblečení s Mickeym, i já jsem se odvážila a mám 2 kousky:-)

    Odpovědět
    • Není zač, taky si kolikrát říkám, že něco se mi líbí a pak nevím jestli do toho jít nebo ne 🙂
      Někdy musím něco na někom vidět a zpracovat to v sobě jak by to fungovalo na mě. A spousta věcí na mě prostě stejně nejde (kor teď s tim panděrem). Hihi
      No a bydlení…to je taková realita sama o sobě. Realita dnešní doby, dnešního světa… aspoň teda v Praze určitě.

      Odpovědět

NAPIŠTE KOMENTÁŘ