Fashion Jane Bond Life

Barvama proti zimě

Tak už jsem si řikala, že ta zima je za náma a čeká nás jen jaro… omyl, naopak má sněžit zase o víkendu.

Kdo byl kdy těhotnej, tak ví, že jsme taková zvláštně ohrožená skupinka. Takový jiný druh chcípáčků, na který když něco někdo prskne, tak odpadnou na dobu naprosto neurčitou a tělo prostě bojuj samo… žádný tabletky, žádný bylinky, žádný tohleto a tamhleto, protože bla bla bla… a mě už naprosto tenhle výplach mozku unavuje. Kdo kdy řekl, že těhotenství je stav blaženosti, tak se mu asi vážně do obličeje vysměju. Je to pořád, že něco nemůžete, nebo nesmíte. Můžete se samozřejmě cítit skvěle (uznávám, že moje první těhotenství fakt bylo poměrně pecka a nebylo mi skoro nic), ale tohle druhý je naopak očistec. V životě bych se ani nebránila dítěti třetímu (ač bych na 100% slyšela “to už jsi zase těhotná”), ale teda po týhle zkušenosti spíš budu šetřit na náhradní matku a radši jíst jen rohlíky. Takže ne ne díky, těhotná ideálně už nikdy. A to mi to prej tak moc sluší. Díky za komplimenty, opravdu mě to těší, ale už mi to stačilo a dost dojíždím z posledních sil.

Naposled mě dostal telefonát z gyndy, kdy mi předepsali železo. Mám ho prý opravdu hodně málo v krvi, což vysvětluje proč tak často omdlívám, jsem unavená, spavá a je mi všeobecně dost slabo. Krom samotného faktu, že tohle těhotný prostě mají… :)))

Třeba se to zlepší, když budu jíst ty tabletky. Má to však jeden háček. NEsmíte čaj, kávu a mléčné výrobky. Respektive můžete, ale bude vám zle od žaludku. Takže další a já doufám, že snad i poslední Sophiina volba za těch necelých 10 měsíců. Jedna z mála věcí, kterou jsem schopna opravdu celé těhotenství pozřít je totiž černý čaj s mlékem a medem :)))

V každém případě i přes fakt, že jsem lehce chcípáček s kašlíkem jsem se (autem) vydala na snídani a posezení s Kateřinou Sokolovou. Miss 2007, krásná a chytrá ženská nohama na zemi. Nemám jako pracující a ještě i blogující těhotná máma čas sledovat TV (kromě My little Pony), ale Katka založila a řídí vlastní nadaci s názvem AutTalk. Má totiž bráchu autistu. A shodou okolností s ní byla na ČT1 před pár dny i 13.komnata. Já jako věčně zmatená dorazila na onu snídani o několik minut pozdě. Klasika. A až po chvíli, kdy jsem byla paralyzovaná myšlenkama a tématem jsem byla schopná se uvolnit. Žádný těhotný totiž neudělá moc dobře varianta přemýšlení nad faktem, zda její dítě bude ok nebo ne. Kor v kombinaci s aktuálníma hormonama. Ono, tyhle věci moc nevnímáte, dokud se vás nezačnou alespoň potenciálně týkat. Nechci říkat, že to je nebo neni normální. Prostě to je fakt. Moment, kdy naše společnost není absolutně nastavena na jakoukoli míru tolerance vúči jakékoliv minoritní skupince, je poměrně masakr reality. Asi i proto bych řekla, že mluvit nejen o věcech tabuizovaných je normální.

Více o tom jak nadaci AutTalk pomoci TADY

Mějte fajn den, víkend.

Užijte si Velikonoce

Janina

NAPIŠTE KOMENTÁŘ