Už to bude pár měsíců co bydlím sama. Nebudu Vám lhát, ze začátku to byl celkem masakr. Učila jsem se že večer prostě nemám s kým před spaním pokecat. Párkrát se mi stalo, (kecám, vícekrát) že jsem mluvila sama se sebou. A víte co? I to jsem překonala a nyní si i tu samotu užívám.
Zaměřila jsem se opravdu sama na sebe, myšleno že víc sportuji, spím a pracuju.Musím se mnohem víc ohánět, když si platím vše sama. Nikdo mi prdel nezachrání, když to nevyjde.
Ale i to je prostě život a já si s nadcházejícím školním rokem, i když už nejsem školák, uvědomuji, že je to zase nový začátek. Každé ráno si řeknu, Jano zvedni ten svůj zadek a makej. Jen tak můžeš něčeho dosáhnout. I tak bych ale potřebovala slyšet vaše příběhy, co vám pomohlo postavit se zas a znova na vlastní nohy? Třeba po rozvodu?
Moc mi tím pomůžete, když budu vědět že v tom nejsem sama:-*
Díky moc předem, Vaše Jana
ps- K outfitu vám řeknu jedno, jsem to prostě já.Pohodlí a ležérnost, cítím se v tom skvěle…..
Comments (2)
Vždycky je to těžký….
Když jsem se minulý rok rozešla s klukem se kterým jsem žila, bydlela, sdílela zážitky, cestování i finance, nebylo to úplně easy. Nevěděla jsem do čeho jdu, co mě čeká ani co budu dělat. O to horší bylo, když ten rozchod byl více méně “mírumilovný”. Pořád jsem nevěděla, jestli jsem neudělala chybu. Teď vím, že ne..
Všechno má nějaký svůj důvod a i když si myslím, že život si tvoříme my sami, tak z nějakého důvodu to tak asi má být. A ať to zní jako klišé jak chce, tak čas všechno zahojí. Důležitý je se za to nelinčovat a nějak to přimout, snažit se vzít to jako novou šanci, nové možnosti a jít do toho nového startu naplno. 🙂
Ahojky Martinko, děkuji moc za tvůj komentář. Poslední dny slyším neustále jak nakonec jsou všechny rády že to tak dopadlo:-*
Doufám a těším se že do té fáze se taky dostanu….:-*