Fashion Jane Bond Life

Poslední měsíc

Mám před sebou poslední měsíc s břichem.

Měsíc a kousek, podle toho kdy jsem to dostala naposled. Pohoda, aspoň tuhle nepříjemnou součást ženského života si nepamatuju 🙂 Jedna z mála výhod těhotenství… krom faktu, že v poslední době se fakt už valim a chodí se mi hůř a hůř a k mému překvapení si toho dost lidí všímá. Pouští mě čůrat na úřadech, předbíhám snad všechny fronty všude a nikdo se ani moc neduří. To si rozhodně z prvního těhotenství nepamatuju. Spíš naopak. Jako by většinu lidí pěkně sral fakt, že tu existuje někdo, kdo by měl mít přednost než oni sami. Ale to je česká nátura. Nikde jinde jsem se s takovým sobectvím totiž nesetkala v tak vysoký míře.

No a dostávám se k faktu, že se mě spousta lidí ptalo kde budu rodit…

Nejsem absolutně typ ženský, která by chodila po nějakých kurzech, cvičeních a podobných nesmyslech co vás na porod připraví. Mám to už jednou za sebou a moje zkušenost je taková, že vám něco možná řeknou, ale jakože připravit na porod vás fakt nic nemůže. Ani fakt, že máte nějakej plán. Je to podle mě totální blbost. Ale 100 lidí, 100 názorů. Já si jasně jedu v tom, že budu happy, když to přežiju a bejby bude zdravý. Tečka. Joooo a pak by se hodil nějakej dost výživnej oběd. Třeba knedlovepřozelo a vychlazená dvanáctka 😀

Kdo mě sledujete na IG, najdete mě TADY, tak asi víte, že jsem na Velikonoce skončila v Motole. Žádný velký drama, ale ač já nejsem zrovna pacient, co by chtěl ležet, ale naopak těhotná s vrtulí v zadku, která nikdy neměla mateřskou a pořád pracuje, tak můj zdravotní stav mě lehce už vyděsil. Pořád všechno zvládám a dávám, sice mám dost odřený uši v poslední době a pracuju fakt málo, ale už to prostě nešlo. Po měsíci neustálého marodění, mě to tak dostalo, že jsem fakt padla a lezla téměř po čtyřech, jen abych se aspoň vyčůrala. Což není zrovna výhoda, když máte za měsíc rodit. Takže díky kamarádce doktorce, která shodou okolností v Motole na porodním měla službu, jsem si lehla na kapačky defakto dehydrovaná a zbitá jak pes. Pomohlo to a přede mnou je poslední měsíc, kdy se mám šetřit. Měsíc, kdy mám v roce nejvíce práce. Stojí to jen na mě a rozhodnutích, který já udělám. Pecka :))) Takže už si to dost přeju mít za sebou. Být v jednom kuse a ten druhej mít vedle sebe. Že bude brečet? Fakt? …To bych od mimina nečekala, kor když jednu malou kňouralku doma už máme :))) Uaaaaa jak já se těšim…

Takže Motol… a pokud se rozhodujete kam, tak co jsem viděla samotný pokoje a můžu porovnat s Apolinářem, začínám se bez keců těšit. U Apolináře před čtyřkama rokama jsem byla naštěstí sama. Ale prostředí je takový dost přísně surový. Nejsem žádný vořezávátko a nemám žádný spešl nároky, ale lůžka, kde máte vytlačit mimino jsou od sebe oddělená nějakym umakartem jako hajzlíky v Tescu. Dost haluz na to, že Motol má pět fakt luxusních pokojů s koupelnou a mimino vám neodnesou někam do pryč, ale naopak ho položí po porodu i na lůžko, co je vedle vás… Supr, tohle beru :))) Tady někdo používal hlavu v kombinaci se srdcem. Palec nahoru…

No a protože jsem už fakt unavená, tak už se ze mě vytrácí vyšší míra sarkasmu. V článcích už to taky není tolik vidět. Sakra práce, snad mě mlíko nedostane… :)))

Mějte se fajn a budu ráda za vaše zkušenosti a názory v komentářích.

NAPIŠTE KOMENTÁŘ