• boty - Chiara Ferragni - Beltissimo
  • džíny - vintage
  • svetr - JANE BOND special
  • brýle - Vogue
  • kabelka - Gucci
  • pásek - Gucci
Fashion Jane Bond Life

Realita…

Usínám, nebo uspávám malou a napadá mě jedno téma na článek za druhým…

No a pak se druhý den vzbudím a mám hlavu tak strašně čistou, že bych měla být ráda, ale je to natolik razantní restart, že mi tam zůstanou jen nesmysle. Čímž se dostávám k faktu, že těhotný jsou vážně dost vypatlaný. Každá nějak jinak, ale vlastně všechny co znám a bavila jsem se s nima, prostě určitou změnu v mozku zaznamenaly. Blbý, kor když chcete pracovat a máte chuť být funkční osobou a nejen blbečkem na okraji společnosti jako matky většinou bývají.

Nedávno jsem se o tom bavila s Janičkou. Předsudky. Když se na tu blondýnu podíváte, řeknete si pár jasných věcí, který ji definujou. Jasně, fakt, že má třeba ještě hezkej úsměv a drahou kabelku a je to hned pipina, blbá blondýna (sorry ale upřímně všichni jsou něčim blbý), zlatokopka… nevim co ještě zmiňovala. Fakt je, že někdy umí bejt roztomile natvrdlá, neeeeee, neřekla bych blbá… ale jako vážně očekáváte od ženský po 30ti, že bude rozumět všemu čemu rozumíte vy (nedej Bože technickýmu) ? A když ne, tak je prostě debil? No a tak jak se o tom bavíme jsme se dostaly k faktu, že mě zase lidi mají za matku. To tupý zapatlaný stvoření plný mlíka, který sedí doma na prdeli v teplákách s dítětem a nerozumí světu, protože má ten vlastní plnej plen a hoven, doslova… Emmmm. Ale jo, musim říct, že z toho mateřství některým ženským cvakne. Někomu víc v tom slova smyslu, že začnou ponižovat všechny a všechno kolem, protože mají teda to dítě. Jeden extrém, ale ten druhej je prostě fakt druhý strany. A já v tom nevidim nic jinýho než neochotu zbytku světa být tolerantní k tomu, že se někomu změnil život. A takový ty kecy, že budu stejná jako před dětma…taaaak určitěěěě, to jsou taky nesmysle… Na druhou stranu, je to přece každýho věc ne? Pravda, že já asi nikdy neřeknu, že budu sedět doma na zadku s dítětem tři roky a čekat až mi skončí rodičák. Proč? Panebože vždyť já mam problém zůstat ležet a marodit tejden, natož abych byla v izolaci od světa dýl…

No a tak sedim a kouám částečně na pohádku a částečně píšu tenhle článek a říkám si jak to jako smysluplně uzavřít. Nerada se nimrám v nesmyslech, ale někdy to chce pustit prostě ven… otevřít debatu o tom, jak to cítíte vy. Ať už s dětma nebo bez nich. Obě strany barikád jsou nejen na vině, ale i by se měly naučit být tolerantní k té druhé. Nebo to aspoň neřešit a hodit si nohy nahoru…

Mějte fajn pátek a snad chápete co tim chtěl básník říct… :)))

P.S. Tady můžete názorně vidět jak probíhá focení na článek… jen nevidíte nikdy všechno. Takže dneska včetně backstage, kdy mě malá vykopla od zdi s tím, že se teď bude fotit ona a já ne… :)))

Comments (9)

  • Jani, slusi ti to! Ted mi nedavno nekdo rekl neco super! To, ze si myslim, ze me nekdo nejak vnima je jenom v me hlave a nemusi to tak vubec byt. Takze vlastne je to velmi blizko nasemu vlastnimu pohledu na sebe. A proto je treba zacit u sebe a nevidet se jako uprdena mamina x

    Odpovědět
    • Naprostý souhlas. To, jak se vnímáme my sami, ovlivňuje pohled druhých na nás.

      Odpovědět
    • Aktuálně uprděná jsem určitě :)))
      Ale rozumím ti jak to myslíš. Já taková nebyla nikdy a nebudu už vůbec nikdy. Pravda, že se i vymykam mainstream označení “matka”, pro lidi, co mě znají. Ale setkala jsem se s tim, že to tak i nebylo. Mraky idí mě prostě odepsalo, protože mám děti. Do dnešního dne slyším, že jsem zahodila talent jako modistka jen proto, abych mohla rodit děti. Tahle segregace a povyšování se, popřípadě ponižování mě uráží. A defakto to uráží i osobu, terá to dělá, jen jde o to si to uvědomit. Hůř se mi teď hledají slova, už jsem fakt unavená a pupendo mi bere inteligenci. No, snad se to zlepší a brzo už nebudu místo hledání slov vydávat prazvláštní souhlásky a samohlásky, věřící, že mi lidi rozumí. A snad zvládnu i lepší články brzo :))))

      Odpovědět
  • Jani, tak třeba tebe jako maminu vůbec nevnímám, ale jako podnikatelku. Tvoje módní kreace jsou skvělé a moc mne baví. Druhá Jana mi nepřijde vůbec jako bb, ale jako cílevědomý dříč. Jo a její styl je taky top.

    Záleží, jak se člověk cítí a vnímá sám sebe. To je důležité.

    Odpovědět
    • Díky MArti.
      Já se taky nevnímám jako mamina, ač jsem. Když vidím jaký jiný maminy jsou kolem mě, tak o tom nemůže být ani řeč. Nikdy jsem se tak ani nevnímala. Spíš jde o to, jak nepříjemný lidi umí být, když jde o znak nějaký “skupinky”. Takovej ten moment, kam si tě zařaděj. Jak se k tobě budou chovat, o čem si spolu můžete povídat.
      NEdávno jsem se potkala s jednou moc fajn ženskou, Mámou 8mi letý holčičky na jedný akci. A ten zvláštní moment, kdy se s někým seznámíš a bavíte se o dětech (je to prostě společný téma rodičů, o tom žádná), tak v jednu chvíli mi řekla něco, a ve stejnej moment se omluvila s tím, že neví aby mě tím neurazila….jako těhotnou a matku. Bavily jsme se o názoru na jesle a školku a matky v práci. Já jsem pro to , aby si to každej řešil sám jak chce a jak mun to nejlíp vyhovuje. Já svý děti miluju, ale úplně stejně miluju svůj volnej čas a pokud je tu možnost pracovat a nezblbnout na několik let, budu uplně stejně milující máma jako kdybych měla být denně s mastnýma vlasama a teplákách od dětských zvratek doma. Fakt, kterej mě na těch dvou různých situacích leze krkem je to, že tě za něco co je tvoje věc, začnou lidi soudit… asi tak… 🙂

      Odpovědět
  • Hm. Vlastně nechceš, aby tě odsuzovali lidé, že nejsi s dítětem doma na mateřské a přitom sama odsuzujes mámy, co jsou. Toť můj dojem z článku.

    Odpovědět
    • Aha, no vidíš, to mě nenapadlo.
      Není to primárně o mě, ač o sobě samozřejmě píšu, o tom blog i je. Ale spíš o tom jak jiní lidé vnímají jiné na první pohled. Takovej ten předsudek, kterýmu se moc neubráníš na základě vzhledu.
      V poslední době neumim uplně volit slova, tak aby to dávalo smysl. Už jsem asi moc unavená a moc těhotná. Ale zkusim to napsat trochu jinak.

      Mě je jedno jak to kdo má nastavený v životě, to je každýho věc.
      Osobně se bavim s kymkoliv, i když je pro mainstream nějak terčem k odsouzení, ať už v rámci jakýkoliv řekněme minoritní skupinky. Proč? Protože pokud má komunikace a konverzace smysl a ten člověk je fajn, mě vyhovují jeho názory, povaha a hodnoty, tak se s nim bavit budu. A to jsou i holky co jsou doma s dětma, bio nebo antibio, pracující ženský, zbohatlík, single kočky co děti nechtěj, společnice, nepracující, černý, bílý… je mi to jedno. V tomhle rozdíly nedělám. Lidí je na světě mraky a je to dobře, tak to prostě je. Myslela jsem to tak, že mě překvapuje kolik inteligentních stvoření dokáže řešit hovadiny na základě předsudků. A o tom jsem psala primárně.
      Já jsem braná jako matka. Pro společnost bohužel tupý stvoření co sedí doma s mastnou hlavou a v teplákách. Janička je braná jako blbá blondýna, sexy pipina co má hezkej zadek z fitka a dlouhý vlasy. Nanynka. Ten obal a to zařazení, ať už je jakýkoliv… černej, bílej, barevnej, nebarevnej, to je fuk… tak tomu se nevyhneš, do momentu, než ten člověk zjistí víc o tobě samotném. Předsudek, kterej funguje na základě určitých znaků. a když toho člověka vidíš víc, tak zjistíš, že se mýlíš. Krásně to napsala v komentáři Martina. Víceméně vystihla co jsem asi tak nesmyslně složitě chtěla říct…:)
      Asi je to i tím, že nás zná nějakou chvilku.
      Janičku bere jako dříče, mě bere jako podnikavýho kreativce. Ale když nevidíš to pozadí za tím, snadno se uchýlíš k tomu souzení.
      Mě spíš mrzí s jakým přístupem jsem se v reálu setkala. Jakých reakcí jsou lidi schopný a to i blízký okolí. A přitom tim ničeho vlastně nedosáhneš a jsou to jen zbytečný slova bez nějaký hodnoty…naopak spíš se ten druhej na úkor tebe povyšuje. A je jedno za jaký situace.
      A tím jsem narazila i na to, že to dělaj některý mámy vúči bezdětným kamarádkám. Měla bych se jako máma logicky týhle skupinky zastat… Ale… Tu větu, kdy jsou schopný říct “no jo, já už tohle nedělám od dob kdy mě zalila bezmezná mateřská láska a zjistila jsem o čem život opravdu je…” směrem ke kámošce a jejímu třeba prokalenýmu víkendu… Neni to prostě hezký a tohle platí i naopak samozřejmě. Paradox třeba týhle, nebo i jiných vět je v tom, že to je i pravda. Ale všechno se dá říct jinak, tak aby jeden druhýho neponížil.

      V každém případě jsem ráda, za komentář, nitil mě se nad tim zamyslet a ještě jednou si to přečíst. 🙂 Takže díky 🙂

      Odpovědět
  • Evidentně se pohybujeme každá v jiné společnosti, protože já se s těmihle předsudky -zblbla mamina/blbá blondyna u lidí v mém okolí nesetkavam. Ale s tím povýšeným chováním k bezdětným lidem máš (snad nevadí že takhle tykam) pravdu, to taky nesnáším.
    Asi takhle-trvalo mi dlouho než jsem našla manžela.10 let jsem pracovala, než jsem šla na mateřskou. Takže si ji užívám (v rámci možností) a do práce se zas ráda vrátím po ní. Pro mě jsou děti nejroztomilejší kolem těch 3 let, takže jsem teď moc ráda za ten čas, který s dítětem můžu strávit “doma” a vidět každý den, jak dělá pokroky v mluvení atd. Někoho to holt nebaví, tak jde do práce dřív. Každý svého štěstí strůjce:-)

    Odpovědět
    • Tykání mi určitě nevadí. 🙂
      Já se setkala samozřejmě s obojím. Ale o tom pozitivním se buď píše všude, nebo lidi to očekávají automaticky, že to tak bude. Naopak o tom negativním se otevírá diskuze líp, je to čtivější téma pro čtenáře na blog 🙂 A zajímají mě názory okolí. Ale abych nebyla jen na jedný straně (ač bych jako máma mohla nám nadržovat), překvapilo mě že to najednou maminy začaly dělat taky. Jen na tý druhý straně pomyslný barikády. Takovej alibismus. Děti nemam, budu remcat o tom, děti mam, budu remcat o tom druhym.

      Ohledně té práce mám jednu velkou výhodu, ale i nevýhodu zároveň. Nikdy jsem nebyla zaměstnanec (těch pár měsíců nebudu počítat, to nemá smysl), naopak zaměstnavatel a OSVČ. Takže jsem závislá sama na sobě a naopak jsou na mě závislí lidi. Co neudělám, to nemám. Takže když nebudu pracovat, je vysoká pravděpodobnost, že za chvíli nebudu platit nájem, nebude na výplaty, odvody atd a to je dost nežádoucí situace. Ne, že bych nebyla ráda v rámci možností “doma”, ale prostě to nejde. Žijeme v době jaká je a ty prachy jsou prostě potřeba, ač my bydlíme v podnájmu a nemáme zatížení hypotékou, ale i tak ze dne na den při neplacení můžeme skončit na chodníku. Na druhou stranu mám super chlapa (najít ho fakt trvá, s tím plně souhlasím):). Když přežil všechny operace, odběr kostní dřeně, naučil se znovu psát a fungovat, pak odešel z práce a pomáhá s čím je potřeba a s malou jsme jak to jen jde. Prostě všichni po kupě 🙂

      Odpovědět

NAPIŠTE KOMENTÁŘ